Jean Cocteau

✅ Cocteauovi se klaněly snad všechny umělecké múzy. Byl básníkem, malířem, divadelníkem i filmařem. Ve všem vynikal. Miloval muže a nikdy se s tím netajil. Jeho největší láskou se stal nezapomenutelný francouzský herec Jean Marais

✅ Jean Cocteau se narodil roku 1889 v prominentní pařížské rodině, která milovala umění. Také jeho otec Georges, třebaže se živil jako advokát, vášnivě rád maloval

✅ Když bylo Jeanovi devět let, jeho otec si z neznámé příčiny prostřelil hlavu. Citlivého chlapce to navždycky poznamenalo. Stal se neurotickým. Doživotně ho pronásledoval strach, že nikdy nebude milovaný

✅ Škola ho nebavila. Byl příliš nadaný V jiných směrech. V hodinách ho ubíjela průměrnost. Příšerně se nudil. Ovšem jen do chvíle, kdy na lyceu potkal studenta Dargelose. Malý, hubený Jean byl okouzlený jeho krásou, nadřazeným chováním i rebelstvím

✅ Láska, nebo spíš zbožňování, opětováno nebylo. Jeanovi se nedařilo ani ve škole. Dvakrát se pokusil složit maturitu, ale ani jednou to nevyšlo

✅ Utekl do Paříže, protože bytostně toužil po umělecké dráze. Sen se mu vyplnil díky podpoře slavného divadelního herce Edouarda de Maxe, který Jeanovy verše ochotně recitoval na veřejnosti

✅ Roku 1910 se začínající umělec setkal s dalším známým milovníkem mužů, kterým byl Sergej Ďagilev, toho času milenec proslulého tanečníka Nižinského. Představení Ďagilevova souboru Ruský balet Jeanovi učarovalo. O sedm let později pro ně napsal první libreto

✅ V Paříži se pohyboval v okruhu umělců a intelektuálů. Setkal se s Pablem Picassem, se kterým i spolupracoval, když pro něj slavný malíř navrhoval kostýmy. Jeho přítelkyní byla ikona módního světa Coco Chanel

✅ Během první světové války jezdil Jean jako řidič sanitky. Přítomnost smrti, se kterou se setkal už na počátku života, měla na jeho psychiku špatný vliv. Úlevu hledal v opiu

✅ Začal se věnovat divadlu. S potěšením diváky svými hrami provokoval. Stávalo se, že jeho představení i vypískali

✅ Mezi jeho velké lásky patřil mladičký Raymond Radiguet. Bouřlivák, který napsal novelu Ďábel v těle. Jean se s ním seznámil roku 1918, když bylo Raymondovi pouhých patnáct let. Byl to mimořádný literární talent. Dětsky vypadající mladík vedl divoký život. Vedle vztahu s Jeanem měl aférky se ženami, opíjel se a bral drogy. Jako dvacetiletý skonal na tyfus

✅ Pro Cocteaua to byla strašná rána. Žal utápěl v opiu. Naštěstí se včas vzpamatoval

✅ Vrátil se k umění, které dávalo jeho duši rozlet a srdci možnost zapomenout. V něm pro něj byla typická mnohotvárnost. Psal divadelní hry, libreta pro operu i knihy. Stejně jako jeho otec se věnoval malování. Později se nadchl i pro film a byl v něm zatraceně dobrý

✅ Roku 1937 znovu zkoušel Krále Oidipa, se kterým ho znechucené publikum před lety vypískalo. Tam zažil osudové setkání se čtyřiadvacetiletým Jeanem Maraisem, který se stal pro Cocteaua múzou i životní láskou

✅ Začínající herec svým zjevem uznávanému umělci učaroval. Trvalo však celých šest měsíců, než se Cocteau okouzlujícímu, leč tak trochu neotesanému mladíkovi odvážil odhalit své city. Marais je naštěstí opětoval. Stali se milenci, ale hlavně celoživotními přáteli. Cocteau ukázal nepříliš vzdělanému mladíkovi úplně nový svět. Přiměl ho číst. Rozšířil mu kulturní obzory. Seznámil ho s vlivnými lidmi

✅ Zamilovaný Cocteau chtěl všem předvést Maraisovu krásu. Napsal pro něj film Věčný návrat, uvedený roku 1943 a o tři roky později velmi slavnou Krásku a zvíře

✅ Cocteau psal Maraisovi celý život dopisy, často i s milostnými básněmi. A to i v době, kdy spolu obývali jednu domácnost. Ty byly později vydány pod názvem Adresát Jean Marais

✅ Láskyplně říkal Maraisovi Jeannote. Cocteau byl dvakrát tak starý, vyloženě feminní typ. Sám si uvědomoval velký věkový rozdíl mezi nimi. K mladému krasavci se velmi upnul, přitom se snažil krotit svou žárlivost a Maraise příliš neomezovat

✅ Cocteau dosáhl mnoha uznání. Roku 1955 byl zvolen členem Francouzské i Belgické akademie. Obdržel čestný doktorát na Oxfordu. Byla mu svěřena výzdoba tří kaplí

✅ Jeho poslední láskou se stal Jean Dermit, kterého zasvětil do umění malířství a udělal z něj správce své pozůstalosti. Ani v té době na Maraise nezapomněl. Dál mu psal vřelé dopisy

✅ Jean Cocteau zemřel na svém zámku 1. října 1963 v sedmdesáti čtyřech letech