Gad Beck – bojovník za svobodu

Gerhard Beck a jeho sestra-dvojče Margot se narodili v Berlíně 30. června roku 1923. Jeho otec byl rakouský Žid a matka Němka, která konvertovala k judaismu. Jako syn židovského přistěhovalce to v tehdejším Německu neměl lehké. Obzvlášť poté, co nacisté převzali v roce 1933 moc. Na základní škole se stal terčem šikany ze strany spolužáků. Bylo to tak vážné, že musel školu opustit. Rodiče ho zapsali do židovské školy, ale i z ní musel po třech letech odejít, protože jeho rodina si už nemohla dovolit platit školné. Musel se spokojit s prací obsluhy v obchodě. Situace v Berlíně se nadále zhoršovala. Roku 1938 byli Beckovi vyhnáni ze svého domova do chudší části města, určené pro Židy. Nacistické pronásledování a ponižování jeho rodiny přimělo Gerharda přidat se k sionistickým mládežnickým skupinám, jejichž cílem bylo pomoci Židům na cestě k novému životu v Palestině. Začal používat hebrejské jméno 'Gad'. V roce 1940 se měl připojit k lodi židovských emigrantů, ale onemocněl a příležitost propásl. 

VELKÁ LÁSKA A ZKLAMÁNÍ 
V září 1941 byli berlínští Židé nuceni nosit žlutou hvězdu a začaly první deportace do koncentračních táborů. Gad byl díky německému původu své matky takového osudu prozatím ušetřen. Směl zůstat v Berlíně. V té době se zamiloval do Manfreda Lewina. Láska bohužel netrvala dlouho. Manfred byl čistokrevný Žid, takže on i jeho rodina obdrželi v roce 1942 příkaz k deportaci. Gad si v zoufalém pokusu zachránit svého milence vypůjčil sousedovu uniformu Hitlerjugend a s neuvěřitelnou odvahou napochodoval do předdeportačního tábora, kde byl v té době Manfred i s rodinou držen. Požádal velícího důstojníka o jeho propuštění s tím, že ho potřebuje jako výpomoc na stavbu. Jeho sebevražedný plán kupodivu vyšel. Jakmile se však ocitli venku v bezpečí, jeho milenec se zastavil a odmítl jít dál. Prý řekl: „Gade, nemůžu s tebou jít. Moje rodina mě potřebuje. Když je teď opustím, nikdy bych nemohl být volný." Na to se mlčky a bez rozloučení vrátil do tábora. Beck mohl pouze sledovat jeho vzdalující se záda. Už se nikdy neviděli. Lewin a jeho rodina byli zavražděni v Osvětimi.

ODBOJÁŘ A HOMOSEXUÁL 
V roce 1943 už byla většina berlínských Židů deportována na Východ. Vůdce nacistické strany Joseph Goebbels se rozhodl zbavit Berlín Židů docela. I takových, kterým kolovala v žilách jen část židovské krve. Teď přišla řada na Gada a jemu podobné. Několik dní byli držení na Rosenstrasse, než zoufale odvážné protesty nežidovských manželek a rodin zajatců způsobily, že nacisté ztratili nervy a vězně propustili.Poté, co unikl deportaci, převzal Gad vedoucí roli v židovské odbojové skupině, napojené na evropskou síť, koordinovanou ze Švýcarska. Beck se pohyboval po městě, zařizoval bezpečné domy, doručoval peníze a pomáhal Židům při pokusech o útěk z Německa. Měl odvahu. Navíc věřil, že jeho homosexualita napomáhá jeho odbojovým aktivitám. Řekl: „Jako homosexuál jsem se mohl obrátit na své důvěryhodné nežidovské, homosexuální známé, aby mi pomohli zajistit jídlo a úkryty." 

ZRADA A ZATČENÍ 
Začátkem roku 1945 židovský špión gestapa zradil jeho a některé z jeho přátel. Beck byl zatčen gestapem a tvrdě vyslýchán. Vyhnul se transportům na Východ, ale musel přežít víc než měsíc v zajetí, aby se dočkal konce války. Jeho rodiče a sestra byli naštěstí podobně hrozného osudu ušetřeni. Válku přečkali díky pomoci svých křesťanských příbuzných z matčiny strany.
Gad a jeho přítel Zwi byli osvobozeni z vězení Rudou armádou 24. dubna 1945. Gadova pověst protinacistického bojovníka se donesla i k veliteli sovětských sil, který ho jmenoval židovským zástupcem pro Berlín. Gad se však rozhodl přesunout na západ do spojeneckých vysídlených táborů. Pracoval na organizaci židovské emigrace do Palestiny. Sám se tam vydal v roce 1947. Čekala ho další válka, která roku 1948 vyústila ve vytvoření státu Izrael. Vybudoval si tam nový život. 

NOVÝ ŽIVOT A NOVÁ LÁSKA  
Na konci 70. let se Gad setkal s Juliem Lauferem. Partnerem, který s ním zůstal až do Beckovy smrti. Přesto se Gad rozhodl vrátit zpátky do rodného města. Stal se ředitelem berlínského Židovského centra pro vzdělávání dospělých a významným gay aktivistou. 
V roce 2000 se objevil spolu s několika dalšími homosexuály, kteří přežili holocaust, v dokumentárním filmu Paragraf 175, ve kterém vzpomínal na svou velkou lásku, kterou zabili nacisté. Film zachycuje vzpomínky pamětníků, kteří byli v letech 1933–1945 pronásledováni nacisty na základě § 175, který trestal sodomii. Asi 100 000 osob bylo odsouzeno do vězení. 10 000 až 15 000 z nich bylo posláno do koncentračních táborů, z nichž přežilo konec války asi 4000. V roce 1995 vyšla Beckova autobiografie. Gad zemřel 24. června 2012 v 88 let. Jeho partner Laufer ho přežil. Byli spolu 35 let.